Andrej Babiš

Andrej Babiš (* 2. září 1954 Bratislava) je český politik a podnikatel slovenského původu, v letech 2017-2021 předseda vlády České republiky. Od října 2013 je poslancem Parlamentu České republiky a v letech 2014-2017 působil jako první místopředseda vlády a ministr financí v kabinetu Bohuslava Sobotky. Je zakladatelem velkého koncernu Agrofert. Kvůli využívání své značné ekonomické, politické a mediální moci ve svůj prospěch bývá označován za oligarchu. Kvůli čerpání dotací z veřejných zdrojů a státním zakázkám je obviňován ze střetu zájmů. Dne 30. října 2022 oznámil kandidaturu na prezidenta České republiky ve volbě v lednu 2023. V prvním kole získal 34,99 % hlasů a skončil na 2. místě. Spolu s Petrem Pavlem postoupil do druhého kola.

V souvislosti s postavením svého otce strávil Babiš část svého dětství a mládí ve Francii a ve Švýcarsku. Po studiích na tehdejší bratislavské Vysoké škole ekonomické začal pracovat v podniku zahraničního obchodu Chemapol. V roce 1980 se stal členem Komunistické strany Československa (KSČ). V roce 1985 byl vyslán jako zahraniční delegát do Maroka, kde strávil šest let.

V roce 1980 jej začala Státní bezpečnost (StB) evidovat jako svého důvěrníka a od roku 1982 jako agenta s krycím jménem "Bureš". Babiš jakoukoli vědomou spolupráci s StB popírá, ale v roce 2021 objevená karta agenta Bureše dokazuje, že s StB spolupracoval dobrovolně.

Po rozpadu ČSFR pobýval v Praze, kde založil Agrofert jako dceřinou firmu slovenského Petrimexu, v němž předtím pracoval. V květnu 1995 Agrofert za nejasných okolností převzal prostřednictvím nedlouho předtím založené švýcarské společnosti O.F.I. Z Agrofertu se pod jeho vedením postupně stal významný agrochemický holding, do něhož se zařadilo kolem 250 firem. V červnu 2013 se součástí holdingu stal i mediální dům MAFRA, vydávající mimo jiné celostátní deníky Mladá fronta DNES a Lidové noviny. Babiš Agrofert vlastnil až do 3. února 2017, kdy své firmy převedl do svěřenského fondu. Celé jeho jmění bylo v prosinci 2018 odhadováno v přepočtu na 82 miliardy korun, což z něj činilo 456. nejbohatšího člověka světa, druhého nejbohatšího českého občana a zároveň vůbec nejzámožnějšího Slováka.

Koncem roku 2011 založil občanskou iniciativu nazvanou Akce nespokojených občanů, z níž později vzniklo politické hnutí ANO 2011. V srpnu 2012 se stal prvním předsedou hnutí. Ve volbách do Poslanecké sněmovny PČR v roce 2013 hnutí obsadilo druhé místo za Českou stranou sociálně demokratickou (ČSSD) se ziskem 18,65 % hlasů. Sám Babiš byl v říjnu 2013 zvolen poslancem Parlamentu České republiky a v lednu 2014 byl jmenován vicepremiérem a ministrem financí ve vládě Bohuslava Sobotky. Z vládních postů však odstoupil v květnu 2017 poté, co premiér Sobotka navrhl jeho odvolání pro údajné skandály, neodvádění daní a úkolování novinářů v médiích.[20]

Při dalších volbách do Poslanecké sněmovny v říjnu 2017 hnutí ANO zvítězilo a získalo 78 poslaneckých mandátů. Andrej Babiš jako předseda hnutí a stranický lídr středočeské kandidátky byl opět zvolen poslancem. Prezident Miloš Zeman jej 31. října pověřil jednáním o sestavení nové vlády a 6. prosince jej jmenoval premiérem. Vláda však v lednu 2018 nezískala důvěru Poslanecké sněmovny a podala demisi, v níž vládla dál. Prezident Zeman jej v červnu 2018 jmenoval premiérem podruhé a následně i jeho druhou vládu. Menšinový kabinet byl složen ze zástupců ANO a ČSSD, s podporou a tolerancí od Komunistické strany Čech a Moravy (KSČM). V červenci 2018 získala vláda důvěru Poslanecké sněmovny.

V září 2017 a lednu 2018 byl, již jako poslanec, opakovaně vydán Poslaneckou sněmovnou ČR k trestnímu stíhání kvůli kauze Čapí hnízdo. V září 2019 bylo Městským státním zastupitelstvím v Praze stíhání proti všem obviněným zastaveno. Podle zdůvodnění tohoto rozhodnutí farma v době podání žádosti splňovala podmínky dotace, tudíž k žádnému protiprávnímu jednání nedošlo. Nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman byl však oprávněn rozhodnutí pražských státních zástupců zrušit a obnovit trestní stíhání, což v případě Andreje Babiše a další obviněné učinil. Dne 9. ledna 2023 byli Andrej Babiš a Jana Nagyová Městským soudem v Praze zproštěni obžaloby, podle zdůvodnění při budování Farmy Čapí hnízdo k dotačnímu podvodu nedošlo.

Rodinný původ

Rodina Andreje Babiše z otcovy strany pochází ze západního Slovenska; rodina matky přišla na Slovensko po druhé světové válce z Podkarpatské Rusi.

Otec Ing. Štefan Babiš (1922-2002) vystudoval Vysokou školu ekonomickou (VŠE, dnes Ekonomická univerzita) v Bratislavě a většinu života pracoval jako vedoucí pracovník zahraničního obchodu. Na začátku 50. let vstoupil do Komunistické strany Slovenska (KSS) a vůči režimu zaujímal konformní postoj. V roce 1957 byl vyslán jako zahraniční delegát do Etiopie, po necelém roce se i s rodinou přesunul na čtyři roky do Paříže. V roce 1962 byl vyloučen z KSS a nějakou dobu musel pracovat mimo svůj obor. V polovině 60. let se k oboru vrátil a pracoval jako odborný asistent na katedře zahraničního obchodu bratislavské VŠE. V době normalizace se mu podařila politická rehabilitace, bylo mu navráceno členství v KSS a následně se držel režimem vytyčené linie. V letech 1969-1975 působil jako obchodní přidělenec ve Stálé misi ČSSR u OSN v Ženevě. Po návratu ze Švýcarska se stal ředitelem odštěpného závodu PZO Polytechna v Bratislavě; na této pozici zůstal až do svého odchodu do důchodu. V 80. letech jej několikrát prověřovala ekonomická rozvědka pro podezření z hospodářské kriminality, před trestním stíháním jej uchránila prezidentská amnestie z května 1985.

Andrej Babiš o svém otci uvedl, že "nikdy nebyl žádný komunistický prominent". Nezastával vysoké funkce v komunistické straně, nicméně působil ve funkcích, k nimž potřeboval schválení orgány KSČ. Kritici Andreje Babiše jej s poukazem na otcovo postavení označují jako "protekční dítko režimu", "nomenklaturní dítě", "příslušníka privilegované vrstvy" apod.

Matka Andreje Babiše, Adriana Babišová rozená Scheibnerová (1927-2008), také vystudovala bratislavskou VŠE, manželova vytíženost a pracovní pobyty v zahraničí jí však přisoudily skromnější roli. Pracovala jako tajemnice ve vědeckých institucích, po návratu ze Švýcarska byla tajemnicí Ústavu marxismu-leninismu na Univerzitě Komenského v Bratislavě.

Andrej Babiš má o sedm let mladšího bratra, podnikatele Alexandra Babiše.

Dětství a mládí

Vzhledem k zahraničnímu působení svého otce žil Andrej Babiš od roku 1958, tedy v útlém věku, po dobu čtyř let v Paříži. V Paříži také nastoupil do první třídy na základní škole při československém velvyslanectví. Po návratu do Československa chodil do základní školy v bratislavské čtvrti Nové Mesto. Jeho matka ho v devíti letech nechala zapsat do tenisové školy na kurtech bratislavského Slovanu, kde také při turnajích sbíral míčky a získával své první výdělky. Později přidal volejbal, s nímž slavil úspěchy na střední škole.

Po přesunu do Švýcarska začal v září 1969 chodit na gymnázium Collège Rousseau; ve volném čase hrál volejbal v klubu Servette Ženeva, s nímž se dostal až do finále juniorské ligy. Na švýcarském gymnáziu Babiš nakonec vychodil pouze jeden ročník, protože posléze onemocněl trombocytopenií a musel být hospitalizován. V nemocnici si podle vlastního podání poležel zhruba rok a během té doby se velmi zdokonalil ve francouzštině.

Po návratu do Československa bydlel Babiš u babičky v Bratislavě a chodil na Gymnázium Ladislava Novomeského, což byla tehdy poměrně elitní škola s rozšířeným vyučováním cizích jazyků. Bodoval prý hlavně dobrými výkony v meziškolních utkáních ve volejbalu a basketbalu a pomohly mu také občasné dovozy gramofonových desek rockových skupin a moderního oblečení, ke kterým se dostával přes rodiče. Nicméně v této době "lehce přidrzlý čahoun s polodlouhými vlasy" též chodil za školu a psal si omluvenky s napodobeninou babiččina podpisu, přičemž si ředitel školy všiml, že podpisy se různí a Babišovi hrozilo vyloučení ze školy. "Bylo to tehdy hodně náročné, dostal jsem snad trojku z chování," tvrdil po čtyřiceti letech. Na gymnáziu se také setkal se svou budoucí manželkou Beatou Adamovičovou, nicméně jejich vztah se prý rozvinul až později, když už každý studoval jinde.

Maturoval v červnu 1974 ze slovenštiny, ruštiny, francouzštiny a matematiky.

Vysokoškolské studium

Po maturitě byl Babiš přijat na Obchodní fakultu Vysoké školy ekonomické (VŠE, dnes Ekonomická univerzita) v Bratislavě, na jejímž vzniku se v polovině 60. let spolupodílel jeho otec. Sám Babiš pro tuto školu velké uznání neměl, připadala mu natolik nenáročná, že se prý nudil. V září 2013 v předvolebním videorozhovoru hnutí ANO řekl: "Byla to lehká škola. Učili nás o dva roky starší kolegové. Říkalo se, že koho nesrazila tramvaj, udělal ekonomku." Nicméně některé předměty, například statistiku nebo účetnictví, udělal až na další pokus. Během studia se věnoval práci v mezinárodní organizaci studentů AIESEC, jejíž pobočku na VŠE několik let vedl. Podle ekonoma Karla Kříže z této pozice spolurozhodoval, který ze studentů vycestuje ven. Sám díky tomu vycestoval na brigády ve francouzském Lille a Dijonu a v belgické bance Kredietbank. Diplomová práce s názvem "Všeobecná dohoda o clech a její vliv na liberalizaci mezinárodního obchodu" se nezachovala. Vysokou školu ukončil s červeným diplomem. Podle Perglera bylo pro Babiše období studia na VŠE zlomové pro jeho kariérní start. "Už to nebyl ten lehkovážný floutek jako na gymnáziu, ale ambiciózní svazák, který směřuje za svým cílem - stát se podle otcova vzoru zahraničním delegátem, dostat se do ciziny a hodně vydělávat."

Začátek pracovní kariéry

Andrej Babiš na rozdíl od většiny mužských absolventů po vysoké škole ze zdravotních důvodů nestrávil rok na vojně. Po promoci tak 1. listopadu 1978 nastoupil do podniku zahraničního obchodu (PZO) Chemapol Bratislava, který se k 1. lednu 1980 přejmenoval na Petrimex.

První týdny v pozdějším Petrimexu byly pro Babiše údajně rozčarováním, po měsíci prý dal výpověď. Nicméně vedení se nad ním slitovalo a přeřadilo ho do skupiny, kde měl na starosti kontrolu dováženého čpavku, síry a dalších surovin. Po nějakém čase byl přesunut do 31. obchodní skupiny, která měla na starosti plasty a zpočátku také pomocné gumárenské přípravky. V této skupině začal jeho rychlý kariérní růst. Prošel funkcemi samostatného referenta, vedoucího referátu a už na začátku 80. let dosáhl na funkci zástupce ředitele této obchodní skupiny. V kariérním růstu Babišovi pomáhala jeho píle, ale také politická angažovanost. V podniku vedl základní organizaci SSM a už v roce 1980 vstoupil do KSČ. V této době Babiš začal spolupracovat s Antonem Rakickým, který se stal na dlouhou dobu jeho ochráncem (Rakický byl šéfem 32. obchodní skupiny, po roce 1989 se stal ředitelem celého Petrimexu, stál u vzniku Agrofertu). Také se stal kádrovou rezervou na vycestování do zahraničí, přičemž díky jeho znalosti francouzštiny připadaly v úvahu severoafrické země obchodující s fosfáty.

Zahraničním delegátem v Maroku

Vycestovat pracovně do zahraničí byl podle Babišova pozdějšího podání jeho dávný sen už během studia na vysoké škole.

Na podzim 1985 byl Babiš vyslán do marockého hlavního města Rabatu, aby se stal československým obchodním delegátem. V této pozici zastupoval více než desítku podniků zahraničního obchodu. Zpravidla nakupoval marocké fosfáty a sjednával kontrakty na prodej československého zboží. Podle pozdějšího popisu jednoho z jeho tehdejších kolegů se Babiš v Maroku "choval mimořádně profesionálně a nekomunisticky, jako západní diplomat, mluvil perfektně francouzsky, dobře se oblékal". Získané zkušenosti z obchodních jednání západního stylu byly pro jeho budoucnost velmi důležitou devizou.

Babiš měl v Maroku výrazně vyšší příjem než v Československu, navíc v cizí měně. Jako delegát měl i diplomatický pas. Žil ve čtvrti s ostrahou a život v subtropech (slunné počasí, blízkost moře) se mu velmi líbil. Vybudoval si rozvinutou síť obchodních známostí, mimo jiné díky sportovním úspěchům své dcery, která několikrát vyhrála mistrovství Maroka v tenisu do dvanácti let. Domů do Československa se prý Babiš nechtěl vrátit ani rok po sametové revoluci, navíc v Maroku dostal atraktivní nabídku vést obchody firmy, která vlastnila doly rasolu (severoafrického léčebného jílu) a vyráběla nepropustné obaly. Nicméně jeho ochránce Anton Rakický se po revoluci stal ředitelem Petrimexu. Obrátil se tehdy na Andreje Babiše a nabídl mu funkci ředitele 32. skupiny, kterou sám kdysi vedl. Babiš nakonec souhlasil a tak se v roce 1991 on a jeho rodina přestěhovali zpátky do Bratislavy.

Soukromý život

Od 70. let byla Babišovou manželkou spolužačka z gymnázia a později lékařka Beata (Beatrice) roz. Adamovičová. Mají spolu dceru Adrianu a syna Andreje. Manžel dcery Adriany Martin Bobek pracuje ve společnostech Agrofertu. Syn Andrej pracoval jako dopravní pilot. Dcera Adriana působila ve statutárních orgánech Babišovy Imoby i společnosti Farma Čapí hnízdo. Obě děti byly trestně stíhány v souvislosti s kauzou Čapí hnízdo, jejich stíhání bylo posléze zastaveno.

Od 90. let Babiš žije s o 20 let mladší Monikou (roz. Herodesovou), která byla dlouhou dobu jeho družkou. S ní má dvě děti, dceru Vivien a syna Frederika. Jeho tehdejší družka Monika si již v roce 2013 změnila příjmení na Babišová. Dne 29. července 2017 proběhla na Čapím hnízdě svatba Andreje a Moniky Babišových. 

Danuše Nerudová

Danuše Nerudová podle oslovených politoložek dokáže pracovat s tím, že je ve volbě jedinou ženou. Ale stejný úspěch, jakého dosáhla Zuzana Čaputová, není zaručen. Tu volili městští liberálové a měla podporu od silných kandidátů.

Článek

Fotografie Danuše Nerudové se objevila společně se snímky Rishiho Sunaka, Pedra Sáncheze, Vladimira Putina a Recepa Erdogana v úvodu článku, kterým rakouský deník Der Kurier představil nejdůležitější politiky roku 2023.

V jednom z posledních prosincových vydání Der Kurier vysvětlil, proč českou prezidentskou kandidátku zařadil mezi vůdce, jejichž politická tažení bude Evropa sledovat. "Může se stát čtvrtou prezidentkou státu, který sousedí s Rakouskem," upozornil.

Vedle Zuzany Čaputové, která na Slovensku vládne už čtvrtým rokem, se loni stala maďarskou prezidentkou Katalin Nováková a na Slovinsku Nataša Pircová Musarová. Úspěch Nerudové může být podle deníku dalším signálem, že se na východě Evropy společnost mění k lepšímu.

Danuše Nerudová podle oslovených politoložek dokáže pracovat s tím, že je ve volbě jedinou ženou. Ale stejný úspěch, jakého dosáhla Zuzana Čaputová, není zaručen. Tu volili městští liberálové a měla podporu od silných kandidátů.

Danuše Nerudová, rozená Peslarová[2] (* 4. ledna 1979 Brno) je česká ekonomka a vysokoškolská pedagožka, bývalá předsedkyně Komise pro spravedlivé důchody a v letech 2018 až 2022 rektorka Mendelovy univerzity v Brně.[3]

V květnu 2022 oznámila svou kandidaturu na prezidentku České republiky,[4] její kandidátní listina byla potvrzena ministerstvem vnitra v listopadu 2022. V prezidentských volbách v roce 2023 získala 13,92 % hlasů a skončila na 3. místě.[5]

Dětství

Danuše Nerudová se narodila v Brně v roce 1979 do rodiny výpočetních techniků Danuše a Oldřicha Peslarových.[6][7] Je nejstarší ze čtyř sourozenců. Má dvě sestry a bratra. Mládí prožila v Brně-Žabovřeskách a u svých prarodičů na Vysočině. V dětství hrávala tenis. Od 7 let hraje na klavír, ke kterému později přidala i hru na kytaru.[6]

Vzdělání

Základní a středoškolské vzdělání získala v Brně na základní škole na náměstí Svornosti a na gymnáziu na tř. Kpt. Jaroše.[6] Vystudovala obor hospodářská politika a správa na Provozně ekonomické fakultě Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně - nejprve magisterský stupeň v roce 2002, poté Ph.D. v roce 2005 s disertační prací na téma Daňová harmonizace, koordinace a konkurence v kontextu jednotného vnitřního trhu EU. Profesorkou v oboru ekonomie byla jmenována v roce 2017.[8]

Profesní život

Od září 2007 působí jako vedoucí Ústavu účetnictví a daní PEF MENDELU.[9] V letech 2009 až 2014 byla proděkankou fakulty. Krátce byla též prorektorkou univerzity (2014 až 2015).[10] Ve své vědecké práci se specializuje na problematiku daní a jejich harmonizaci s Evropskou unií.[11] Věnuje se též otázkám rovného postavení mužů a žen, dlouhodobě udržitelnému důchodovému systému a jeho financování.

V říjnu 2017 byla Akademickým senátem MENDELU zvolena kandidátkou na funkci rektorky Mendelovy univerzity v Brně.[12][13] V lednu 2018 ji rektorkou jmenoval prezident Miloš Zeman.[14][15] Funkci zastávala do konce ledna 2022.

Soukromý život

Od roku 2002 je vdaná za právníka Roberta Nerudu,[6] advokáta a spolumajitele právní kanceláře Havel & Partners,[16] který byl v letech 2008-2010 místopředsedou Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže.[17][18]

Trvalé bydliště má hlášené v Kuřimi.[19] V roce 2018 zakoupili společně s manželem v obci Telecí na Svitavsku objekt bývalé fary ze 17. století, který následně zrekonstruovali k rekreačním účelům.[10] Ve volném čase se věnuje rybaření a houbaření.[20]

Politická angažovanost

V lednu 2018 byla jmenována předsedkyní Komise pro spravedlivé důchody.[21] V dubnu 2020 spolu s dalšími ekonomy založila občanskou iniciativu KoroNERV-20.[22]

Kandidatura na prezidentku ČR

Dne 31. května 2022 oznámila Danuše Nerudová svou kandidaturu na prezidentku ČR[4] v nadcházející prezidentské volbě a zahájila petiční kampaň s cílem získat podpisy občanů potřebné pro svou kandidaturu.[23]

Dne 4. října 2022 vybrala koalice vládních stran ODS, KDU-ČSL a TOP 09 Danuši Nerudovou spolu s Pavlem Fischerem a Petrem Pavlem jako tři kandidáty, které v této volbě podpoří.[24] Nerudová v reakci uvedla, že si váží podpory jednotlivých stran, a to i přesto, že je k vládním krokům často kritická. Vládě vzkázala, že chce být nadstranickou prezidentkou, která bude vždy stát na straně občanů.[25]

Danuše Nerudová v rozhovoru s novináři reaguje na tiskovou konferenci vlády (září 2022)

Ministerstvu vnitra na konci kampaně odevzdala 82 628 podpisů, čímž splnila podmínky pro kandidaturu.[26]

Kampaň Danuše Nerudové vedl Jan Králík, který byl v minulosti manažerem kampaně také u Michala Horáčka.[27]

Když se 8. ledna 2023 předseda ČMKOS Josef Středula vzdal své prezidentské kandidatury, vyjádřil zároveň podporu Danuši Nerudové.[28]

Se ziskem 777 022 hlasů (13,92 %) skončila ve volbách za očekáváním průzkumů veřejného mínění na 3. místě, a do druhého kola voleb tak nepostoupila.[5][29] Po skončení prvního kola vyjádřila společně s dalšími neúspěšnými prezidentskými kandidáty Pavlem Fischerem, Markem Hilšerem a Karlem Divišem podporu Petru Pavlovi do druhého kola.[30]

Financování kampaně

Svou kampaň Nerudová financovala z darů podporovatelů. Mezi větší sponzory patřili například investor Jiří Hlavenka, spoluzakladatel Partners Financial Services Petr Borkovec, někdejší šéfka společnosti Deloitte ČR Diana Rádl Rogerová,[31] majitel společnosti Hranipex a zakladatel galerie 8smička Zdeněk Rýzner,[32][33] Constantin a Marie Kinští, zakladatelka společnosti Profimed Alexandra Kala,[34] společnost Inexad, provozující v České republice hračkářství Hamleys,[35] herní společnost Amanita Design,[36][chybí lepší zdroj] Jaroslava Valová, zakladatelka společnosti SIKO koupelny,[37][chybí lepší zdroj] tvůrce počítačové hry Factorio Tomáš Kozelek,[37][chybí lepší zdroj] neurolog Jiří Dvořák, majitel sítě restaurací Ambiente Tomáš Karpíšek a Kateřina Zapletalová, spolumajitelka firmy Moser.[38][37] Danuše Nerudová obdržela i největší finanční dar v historii českých prezidentských kampaní, v podobě pěti milionů korun od Martina Moravce, majitele drogerií Teta.[39]

V rámci své kampaně spustila 1. prosince 2022 crowdfundingovou kampaň na platformě Donio, s cílem vybrat 1 milion korun od drobných dárců. Svým podporovatelům za příspěvek nabízela odměny, mezi které patřily například ponožky Danušky, hrušková pálenka Danušovice, samolepicí tetování, mikiny, další propagační předměty s tematikou kampaně nebo možnost zúčastnit se volebního štábu při vyhlašování výsledků prezidentských voleb.[40]

Politické postoje

Danuše Nerudová v rozhovoru s novináři (září 2022)

Energetická krize

Prosazuje, aby s rostoucími cenami za elektrickou energii vláda více motivovala i ke snížení její spotřeby u domácností a firem. Stoupající ceny nejsou podle ekonomky Nerudové způsobeny pouze geopolitickou situací, ale i omezenými zdroji.[41] Cenu energií tak nemohou definitivně vyřešit pouze vládní dotace.[42] Vláda by podle ní měla prosazovat celoevropské zastropování cen, finančně odměňovat domácnosti, které sníží spotřebu elektrické energie, a finančně motivovat průmysl ke snížení spotřeby energií.[43]

Sociální a ekonomická situace v ČR

Krizi vzrůstajících cen a nákladů českých domácností by podle svých vyjádření neřešila cestou plošných opatření, ale poskytnutím přesně cílené podpory ve větším rozsahu pro nejzranitelnější skupiny. Jako nejefektivnější pomoc rodinám prosazuje zvýšení základní slevy na poplatníka a její překlopení do daňových bonusů.[44] Podporuje zrušení EET, podle ní podnikatelé nejsou automaticky podvodníci, tudíž se takto kontrolovat nemusí.[45] Je pro brzké přijetí eura.[46]

Nerudová mezi lety 2019 a 2020 předsedala Komisi pro spravedlivé důchody, kterou zřídila tehdejší ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová (ČSSD).[44] Prosazuje, aby vláda do plánované důchodové reformy zahrnula snížení doby potřebné pro dosažení důchodu z 35 na 25 let. Podle Nerudové je doba potřebná pro dosažení důchodu nejdelší mezi zeměmi OECD.[47] Poměr důchodu k průměrné mzdě by se měl podle ní také zvýšit na 40 %. Kritizovala zrušení superhrubé mzdy prosazené ANO, ODS a SPD, za výpadek 130 miliard Kč příjmu by se prý daly udělat i dvě důchodové reformy.[48] Podle kritiků výsledky komise "vyšuměly" do ztracena.[49]

Společnost

Podporuje manželství pro stejnopohlavní páry, o kterém se podle ní na veřejnosti málo mluví, byť jde podle Nerudové o téma, které mladá generace považuje za důležité[50] a by mělo být v 21. století samozřejmostí.[51] Svou podporu manželství stejnopohlavních párů i adopci dětí homosexuály podpírá tím, že Listina základních práv a svobod podle Nerudové jasně definuje, že všichni lidé jsou si rovni ve svých právech.[52]

Jako prezidentka by vyznamenala státním vyznamenáním členy soudně odsouzené kontroverzní skupiny bratrů Mašínů.[53]

V roce 2020 kritizovala vládu, že nepřijala uprchlíky z tábora na řeckém ostrově Lesbos.[54] Kvůli klimatické migraci by se podle ní neměl ekonomický model zaměřovat pouze na ekonomický růst, ale také více na environmentální udržitelnost.[55]

Úřad prezidenta České republiky

Česká republika podle ní potřebuje prezidenta, který rozumí současným výzvám, mezi něž patří vyvedení země z ekonomické krize, řešení dopadů klimatické změny a navrácení důstojnosti lidem.[44] Navíc se podle svých slov nemusí, na rozdíl od jiných kandidátů, vyrovnávat s minulostí, a může tak svou energii a sílu naplno soustředit na budoucnost.[56]

Prezident je podle ní ten, kdo by měl od vlády aktivně vyžadovat plnění programu a předvolebních slibů, které dala občanům. Měl by pomáhat vytvářet mezi vládními stranami stabilitu a udržovat tím v zemi stabilní politické prostředí.[57] Současnou hlavu státu Miloše Zemana označuje za "starého nemocného muže, který je prezidentem svých spolupracovníků, ale rozhodně není prezidentem 10,5 milionu lidí".[44] Chce změnu v České republice a změnit úřad prezidenta.[58]

S milostmi a amnestiemi by měl prezident podle Nerudové jednat co nejvíce uvážlivě a své právo na udělení milosti uplatňovat jen v opravdu závažných případech.[57] Svá rozhodnutí pak podle ní musí hlava státu před veřejností důvěryhodně obhájit.[59] Sama by proto nikdy neudělila milost svým přátelům, ani nezpochybňovala výroky soudu.[57] Již dříve uvedla, že v případě udělení milosti šéfovi Lesní správy Lány Miloši Balákovi prezidentem Zemanem jsme byli svědky arogance moci v uzavřeném kruhu vyvolených a několikaletá práce nezávislého soudu tak byla zmařena jen pár dní po vynesení rozsudku.[59]

Zahraniční politika

V souvislosti s ruskou invazí na Ukrajinu ocenila výrazné zapojení české vlády na poli mezinárodní politiky a ochotu, se kterou Česká republika a její občané napadené zemi a jejím obyvatelům pomohli.[44] Od počátku invaze vyzývala k přijetí tvrdých sankcí s jasným dopadem na ruské oligarchy, vládní představitele a okolí prezidenta Vladimira Putina.[60] V následujících měsících po vypuknutí konfliktu vystupovala na českých univerzitách s přednáškou o ekonomických dopadech války na Ukrajině a efektivitě sankcí vůči Rusku. Zde vyzývala ke snížení závislosti na ruských surovinách, s tím, že cenou za bezpečnost a svobodu je, že se každý z nás bude muset uskromnit. V opačném případě nás bude Rusko stále držet v hrsti skrze dodávky plynu a ropy. Podle ní již vnímáme Putina jako nového Hitlera, jelikož vraždí lidi v cizím státě. Při naší nečinnosti by podle ní Rusko do čtyř let napadlo také Českou republiku.[61]

V reakci na ruský raketový útok v Kyjevě 10. října 2022 prohlásila, že Putinovo Rusko je teroristický stát a je načase ho jako takový oficiálně označit.[62] Po dopadu rakety na území Polska dne 15. listopadu 2022 znovu označila Rusko za teroristický stát a prohlásila: "Ruské rakety zabily dva nevinné v Polsku. Nejde o to, zda šlo o chybu či záměr. Je to nepřijatelné." Později se ukázalo, že šlo o ukrajinskou raketu protivzdušné obrany proti ruskému raketovému útoku.[63][64] Zbrklé komentáře o situaci na Ukrajině kritizoval její protikandidát Petr Pavel.[65]

Jako prezidentka by se chtěla ostřeji vymezit kromě Ruska i vůči Číně. Česká republika by podle ní měla upozorňovat na porušování lidských práv a sledovat čínský vliv v českém veřejném prostoru.[44]

Životní prostředí a klimatické změny

Česká republika podle ní dostatečně neplní svůj klimatický závazek. Konflikt na Ukrajině podle Nerudové výrazně urychlí změnu energetického mixu a přechod k udržitelným zdrojům.[44]

V minulosti kritizovala dohodu České republiky s Polskem o kompenzacích za škody způsobené těžbou v polském uhelném dole Turów. Vyjednané odškodné ve výši 850 milionů korun podle Nerudové jen těžko zamezí úbytku vody v krajině a jde o nedostatečnou cenu za zničené životní prostředí, které se projeví na kvalitě života obyvatel v Libereckém kraji. Voda a půda jsou podle ní dva nejcennější přírodní zdroje.[66] Současně kritizovala i to, že dohoda mezi vládami byla vyjednána tajně a znění smlouvy, dotýkající se přírodních zdrojů, nebylo předem představeno občanům.[67]

Kontroverze

Její manžel Robert Neruda k roku 2022 vlastnil podíl 4,11 % v advokátní kanceláři Havel & Partners,[68] získávající množství zakázek u státních institucí a podniků. Neruda nyní působení v advokacii neukončí, ale podle svých slov by v případě zvolení jeho manželky profesi advokáta od působení na Hradě důsledně odděloval, v případě pozdější neslučitelnosti jeho praxe a role prvního muže, by byl připravený advokátní činnost přerušit, včetně majetkového podílu v kanceláři.[68][69][70]

Národní akreditační úřad pro vysoké školství řeší podezření, že se na Mendelově univerzitě v Brně v éře jejího rektorování závažně porušovala pravidla a někteří studenti měli nezvykle rychle získat doktorský titul, závěr bude zveřejněn až po prezidentských volbách.[71][72] Nerudová uvedla, že uskutečňování studijních programů byla podle ní v odpovědnosti děkana a ona sama prý okamžitě iniciovala šetření.[73] Děkan Provozně ekonomické fakulty Pavel Žufan pak na svou funkci 5. prosince 2022 rezignoval, aby podle jeho slov uvolnil prostor pro dořešení situace. Jako důvod k rezignaci uvedl, že jako děkan je zodpovědný za pochybení a chce svým krokem zamezit eskalaci diskuzí na univerzitě a v mediálním prostoru.[74] Podle experta v oblasti akademické etiky je však Nerudová také spoluzodpovědná tento problém a neřešila ho bez odkladu, ale až po několikaměsíční prodlevě.[75] Podle kontroly Národního akreditačního úřadu docházelo na univerzitě za jejího působení k porušování zákona, nařízení vlády i vlastních předpisů.[76]

1990-2014

Účastnil se mírové mise UNPROFOR v Jugoslávii, kde v lednu 1993 jeho jednotka při dobrovolné operaci pomohla zachránit přes 50 odříznutých francouzských vojáků z válečné zóny mezi Srby a Chorvaty.[18] Pavel za tuto misi obdržel nejvyšší francouzské vojenské vyznamenání[19] a nakonec "za nevšední odvahu" i nejvyšší státní vyznamenání - Řád čestné legie.[20] Prezident republiky Václav Havel mu následně udělil Medaili Za hrdinství.[21]

V letech 2002-2007 byl postupně velitelem specializovaných sil, zástupcem velitele společných sil a zástupcem ředitele sekce ministerstva obrany. Předtím a poté zastupoval Českou republiku na několika vojenských diplomatických funkcích v Belgii, Nizozemsku a Spojených státech. V letech 1993-1994 byl zástupcem vojenského přidělence České republiky v Belgii, v letech 1999-2002 zástupcem na velitelství NATO v Brunssumu. V roce 2003 působil jako zástupce ve velitelství operace Trvalá svoboda v Tampě. V letech 2007-2009 byl zástupcem vojenského představitele České republiky při Evropské unii v Bruselu a následně v letech 2010-2011 zástupcem České republiky na Vrchním velitelství spojeneckých sil v Evropě.[10]

Během americké invaze do Iráku v březnu 2003, kdy působil jako styčný důstojník na americkém velitelství v Kataru, varoval, že Irák by mohl použít proti invazním jednotkám zbraně hromadného ničení.[22] V roce 2011 byl členem odborné komise, která sepsala Bílou knihu o obraně, hodnotící stav a navrhující opatření na zlepšení obrany České republiky.[23][24]

Od července 2011 do června 2012 byl zástupcem náčelníka Generálního štábu Armády České republiky Vlastimila Picka, kterého 1. července 2012 ve funkci vystřídal. Do funkce byl jmenován prezidentem republiky Václavem Klausem 29. června 2012[25] a stal se prvním náčelníkem generálního štábu, jenž si prošel vojenským nasazením v zahraniční misi.[26] Jako náčelník generálního štábu se Pavel zasazoval o to, aby se rozpočet české armády nesnižoval, a prosazoval to u prezidenta republiky, ministra obrany Alexandra Vondry a dalších politiků.[27][28] Snažil se o spolupráci s akademiky a pořádání diskusních fór na téma obrany.[27] Podpořil účast českých vojáků ve válce v Afghánistánu a uvedl, že obrana republiky "bude začínat ne na hranicích České republiky, ale na vnějších hranicích NATO, a někdy i za nimi, často tisíce kilometrů od nás".[29] Později prohlásil, že by bylo velkou chybou, kdyby čeští vojáci opustili Afghánistán pod tlakem veřejného mínění.[30]

2015-2018: Nejvyšší vojenský představitel NATO

Petr Pavel s belgickým premiérem Charlesem Michelem na Konferenci o mezinárodní bezpečnosti v Halifaxu, listopad 2015

Dne 21. července 2014 navrhla Sobotkova vláda Pavla pro období 2015-2018 do úřadu předsedy vojenského výboru NATO, jenž představuje po generálním tajemníkovi druhý nejvyšší post Severoatlantické aliance. Vojenský výbor NATO je nejvyšším vojenským orgánem aliance, v němž jsou zastoupeni náčelníci generálních štábů členských zemí. Tento orgán udílí instrukce dvěma dominantním strategickým velitelstvím NATO.[1][2][31] Pavlovu kandidaturu podpořil také prezident republiky Miloš Zeman. Na vilniuském zasedání výboru byl 20. září 2014 do této funkce zvolen, když předčil kandidáty z Itálie a Řecka.

Tříleté funkční období generála Pavla v NATO začalo 26. června 2015.[1] V pozici vystřídal dánského generála Knuda Bartelse a stal se prvním odborným poradcem generálního tajemníka Jense Stoltenberga. Pavlův předchůdce Bartels po jeho zvolení vyjádřil přesvědčení, že "díky svým zkušenostem a znalosti záležitostí a procesů NATO odvede [Pavel] skvělou práci, aby vojenský výbor zůstal silný".[32] Jako hrozby, jimž NATO během jeho působení čelilo, Pavel zmínil radikalismus na Blízkém východě a teroristickou organizaci Islámský stát. V souvislosti s nástupem do nové funkce v NATO odstoupil z pozice náčelníka Generálního štábu Armády České republiky; v této funkci jej k 1. květnu 2015 nahradil Josef Bečvář. Slavnostní ceremoniál spojený s předáním funkce se konal o tři dny později.[33]

Během svého působení ve vedení vojenského výboru se zabýval prováděním rozhodnutí přijatých na summitu NATO ve Walesu v roce 2014, kde zastupoval Českou republiku společně s prezidentem Milošem Zemanem a ministrem obrany Martinem Stropnickým,[34] včetně Akčního plánu připravenosti. Věnoval se zvyšování ochrany vzdušného prostoru aliance, posílení alianční pozice v oblasti odstrašování, úpravě velitelské struktury NATO a podpoře operací Rozhodná podpora v Afghánistánu a KFOR v Kosovu.[35] Zapracoval na obnovení dialogu s Ruskem, narušeného po anexi Krymu.[36]

Petr Pavel na návštěvě Mezinárodního centra speciálního výcviku v Německu, rok 2016

V roce 2016 vyjádřil názor, že Rusko je nebezpečnější než Islámský stát a hrozba terorismu a uprchlíků byla v České republice přeceňována.[37] V souvislosti s tureckou invazí do Afrínu v Sýrii, která začala v lednu 2018 a byla namířena proti syrským Kurdům, Tureckem označovaných za teroristy; prohlásil, že "všechny země mají právo na sebeobranu, ale je důležité, aby se to provádělo přiměřeně", a že NATO bylo Tureckem (svým členským státem) o vojenské operaci informováno. Poukázal přitom na nutnost nevnímat Kurdy jako homogenní skupinu, a že část z nich efektivně bojuje proti extremistům.[38]

V čele vojenského výboru jej po skončení funkčního období v závěru června 2018 nahradil vrchní maršál letectva sir Stuart Peach ze Spojeného království, zvolený v září 2017 z pozice náčelníka vrchního štábu britských ozbrojených sil.[39] Jens Stoltenberg při jeho odchodu z funkce uvedl, že Pavel "znamenitě vedl vojenský výbor během klíčového období historie NATO" a poděkoval mu za pomoc a podporu.[40] V březnu 2018 obdržel Pavel za to, že "skvěle provedl Vojenský výbor NATO, včetně zástupců národních armád a národních náčelníků generálních štábů, nejnáročnějším obdobím v nedávných dějinách aliance", nejvyšší americké vojenské vyznamenání udělované cizinci - komandér Záslužné legie.[41][42] Při jeho odchodu do armádní výslužby 30. listopadu 2018 analytici jako František Šulc a Lukáš Dyčka oceňovali Pavlovy diplomatické schopnosti a civilní přesah.[27][36]

Vojenské hodnosti

Předseda amerického Sboru náčelníků Joseph F. Dunford vyznamenává Petra Pavla, rok 2018

• 1. prosince 2002 - brigádní generál[43]
• 8. května 2010 - generálmajor[43]
• 8. května 2012 - generálporučík[44]
• 8. května 2014 - armádní generál[45]

Vyznamenání

• Řád záslužné legie (USA) - komandér (2018)[46]
• Stužka medaile Za službu v ozbrojených silách České republiky - I. stupně - XX[43]
• Medaile Armády České republiky - III. - I. stupně[43]
• Záslužný kříž ministra obrany České republiky - III. a II. stupně[43]
• Medaile ministra obrany ČR Za službu v zahraničí - KUVAJT III. stupně[43]
• Medaile ministra obrany ČR Za službu v zahraničí - BOJOVÁ MISE III. stupně[43]
• Čestný pamětní odznak Za službu míru[47]
• Medaile Za hrdinství (1995)[47]
• Kříž obrany státu (2018)[48]
• Kříž za vojenskou chrabrost (Francie) - s bronzovou hvězdou (1995)
• Řád čestné legie (Francie) - důstojník (2012)[49]
• Čestný odznak Ministerstva obrany "Svatý Jiří" (Bulharsko) - I. stupně (2017)[50]
• Řád koruny (Belgie) - velkokříž (2018)

Kandidatura na prezidenta ČR

Kampaň Petra Pavla před prezidentskými volbami, rok 2023

Dne 29. června 2022 potvrdil, že se bude ucházet o kandidaturu v prezidentských volbách v roce 2023. Uvedl také, že začal se sběrem podpisů občanů.[51]

Kampaň financoval z darů podporovatelů, od žádného dárce neplánoval přijmout částku vyšší než 3 miliony korun. Mezi jeho podporovatele se zařadili např. lékaři Pavel Pafko, Jan Pirk a Tomáš Šebek, herci Daniela Kolářová, Zdeněk Svěrák, Vladimír Polívka, Zlata Adamovská, Petr Štěpánek, Jitka Čvančarová, Petr Čtvrtníček, Milan Šteindler, Ondřej Ruml, režiséři Václav Marhoul a Jan Hřebejk, biochemik Libor Grubhoffer, bývalá předsedkyně Akademie věd Helena Illnerová, studentský aktivista z roku 1989 Jan Bubeník, bývalý velvyslanec v USA, Rusku a Izraeli Petr Kolář, bývalý guvernér ČNB Zdeněk Tůma, zakladatel organizace Člověk v tísni Šimon Pánek, ředitel Knihovny Václava Havla a bývalý diplomat Michael Žantovský, tenistka Lucie Šafářová a hokejista Tomáš Plekanec, spisovatel Jaroslav Rudiš, kněz a filozof Tomáš Halík, bývalý náčelník generálního štábu Aleš Opata, vojenský historik a ředitel Památníku Lidice Eduard Stehlík, textař Michal Horáček, zpěváci Jaroslav Hutka, XindlX, Radek Banga a Janek Ledecký.[52] Z politiků jej podpořili například bývalý ministr životního prostředí Ladislav Miko, europoslankyně za ODS Veronika Vrecionová, europoslanec za KDU-ČSL Tomáš Zdechovský, 1. místopředseda Senátu za hnutí STAN Jiří Drahoš, poslanec TOP 09 Pavel Klíma, bývalá předsedkyně Poslanecké sněmovny a senátorka Miroslava Němcová, senátor Václav Láska, hejtman Moravskoslezského kraje Ivo Vondrák či ostravský primátor Tomáš Macura z hnutí ANO. Z byznysmenů mu podporu vyjádřili filantrop, podnikatel a novinář Jan Dobrovský, spoluzakladatel Tipsportu Jaroslav Beran, Stanislav Bernard, majitel pivovaru Bernard, Zbyněk Frolík (Linet Holding), zakladatel Mall.cz Ondřej Fryc, spolumajitelé Y Soft Corporation Václav Muchna a Martin de Martini, zakladatel cukrářské firmy Marlenka Gevorg Avetisjan, finančník a filantrop Libor Winkler,[53] zakladatel firmy ePojisteni.cz Jan Barta, zakladatel firmy Jablotron a mecenáš Dalibor Dědek, nebo Martin Hájek ze společnosti Livesport. Svou podporu mu vyjádřili podnikatel a majitel firmy Lasvit Leon Jakimič, či Adam Coubal, zakladatel spolku Za společného prezidenta.[54][51][55][56][57]

Petr Pavel během shromáždění na podporu Ukrajiny v Brně, březen 2022

Podle průzkumu agentury Median ze srpna 2022 by Pavel v prvním kole prezidentských voleb získal 22 % hlasů a postoupil do druhého kola; v něm by porazil poměrem hlasů 58 % : 42 % bývalého premiéra Andreje Babiše.[58]

Dne 6. září 2022 oficiálně oznámil svou kandidaturu na prezidenta s heslem "Vraťme Česku řád a klid," s vizí stát se nezávislým prezidentem[pozn. 1][59] a za burácení Harleyů spustil před Píseckou branou ostrou kampaň.[52] Dne 27. září 2022 oznámil na svém facebookovém profilu, že nasbíral již více než 55 tisíc podpisů.[60] V pondělí 7. listopadu 2022 odevzdal navrhovatel jeho kandidatury Tomáš Kulhánek na ministerstvu vnitra podpisové archy s 81 250 podpisy,[61] kdy prohlásil, že Česká republika si zaslouží hlavu státu, která v časech krize promlouvá klidným a srozumitelným hlasem, mírní vášně a vede ke společnému cíli.[52] Podporu mu vyslovila, společně s dalšími dvěma kandidáty, koalice SPOLU, členové České pirátské strany v anketě týkající se volby prezidenta nejčastěji hlasovali pro Petra Pavla a další dva kandidáty.[62] Dne 25. listopadu 2022 rozhodlo ministerstvo vnitra o zaregistrování jeho kandidátní listiny, na které po vyškrtnutí neplatných záznamů zbylo 81 083 podpisů.[63] Pavlova kampaň byla 5. ledna 2023 označena organizací Transparency International se známkou 2,7 za druhou nejtransparentnější po kampani Danuše Nerudové[64] a byla podle analytiků nejčastějším terčem dezinformací.[65][66][67] Těsně před volbami byl jeho volební web napaden ruskou hackerskou skupinou.[68]

Se ziskem 1 975 056 hlasů (35,40 %) vyhrál 1. kolo prezidentských voleb přibližně o 0,4 % hlasů před kandidátem hnutí ANO 2011 Andrejem Babišem, a postoupil tak do 2. kola volby.[4][69] Po skončení prvního kola vyjádřili Petru Pavlovi podporu neúspěšní kandidáti Danuše Nerudová, Pavel Fischer, Marek Hilšer, Karel Diviš[70] a předseda vlády Petr Fiala.[71] Petru Pavlovi následně vyjádřila podporu i řada podporovatelů jeho protikandidátů, například předseda Senátu Miloš Vystrčil, bývalý premiér a předseda Senátu Petr Pithart, bývalý ministr zahraničí Karel Schwarzenberg, ekonom Tomáš Sedláček, moderátorka Ester Janečková, předseda ČSSD Michal Šmarda,[72] či dobrovolnický tým Danuše Nerudové.[73][74]

Politické postoje

Oficiální fotografie k prezidentským volbám, 2022

Petr Pavel ve sněmovních volbách 2021 volil středo-pravicovou koalici SPOLU[75] a jednal o její politické podpoře, nicméně nechtěl být kandidátem této koalice, její případnou podporu by však podle svých slov uvítal.[51] V říjnu 2022 ho koalice SPOLU skutečně podpořila.

Podle svého sdělení v roce 2013 volil v obou kolech první prezidentské volby Karla Schwarzenberga, v roce 2018 pak v prvním kole Pavla Fischera a ve druhém Jiřího Drahoše.[76]

Podporoval Ukrajinu při ruské invazi, kterou označil za "válku proti systému vedení mezinárodních vztahů".[77] Uvedl, že Západ měl po anexi Krymu a ovládnutí části Donbasu separatisty podporovanými Ruskem jednat více razantněji a prosadit hlídané koridory OBSE pro civilisty. Domníval se, že Rusové po začátku invaze budou schopni udržet to, co obsadili, a Ukrajina nebude mít dostatečné zdroje na vytlačení ruské armády včetně Krymu, a to ani s pomocí západních zemí.[78] V prosinci 2022 připustil, že Ukrajina může válku vyhrát, a poukázal na důležitost pomoci Ukrajině pro bezpečnost Česka, zároveň uvedl, že je třeba s Rusy jednat a hledat vzájemné porozumění.[79] Po skončení války by předem nezavrhoval budoucí vztahy s Ruskem, pokud samo zahájí normálnější vztahy s okolním světem a uzná suverenitu sousedních zemí.[80] V rozhovoru poukázal na nebezpečí kolapsu Ruska a úplné destabilizace jaderné velmoci, případný konec prezidenta Putina podle něj mohl znamenat nástup někoho ještě horšího. Postup západních zemí by měl být společný, opatrný a zároveň razantní.[81]

Vyslovoval se pro aktivní české členství v EU a NATO, kladně se stavěl ke stejnopohlavním sňatkům a zavedení eutanázie, odmítal trest smrti.[82] Nevetoval by zákon o sňatcích homosexuálních párů, ani zpřísnění zákona o střetu zájmů, určitou míru státního deficitu považuje za zdravou, ale jeho výše k roku 2022 by se už měla snižovat.[75]

Varoval před nebezpečím populismu, který podle něj vede k růstu napětí ve společnosti a je stejně nebezpečný jako vnější hrozby.[78]

Na otázku o jednání s čínským prezidentem v debatě na CNN Prima News v lednu 2023 uvedl, že by s ním jednal o ekonomických nebo geopolitických tématech, zdůrazňoval by přitom respekt k lidským právům.[80]

V srpnu 2022 se k otázce pořízení amerických stíhaček F-35 vyjádřoval z důvodu vysoké ceny obezřetně a dal by přednost gripenům,[83] v lednu 2023 upřesnil, že by si nejdřív vyžádal analýzu, jestli akvizice neuškodí rozvoji jiných druhů sil.[84]

Na otázku jestli by bojoval, kdyby došlo před listopadem 1989 k válce a musel by bojovat proti tehdejším nepřátelům a nyní našim spojencům, odpověděl, že "voják brání svoji zemi a lidi, kteří v ní žijí. (...) každý voják bojuje za lidi, které má rád a pro něž stojí za to obětovat i život".[78]

V reakci na dezinformace hovořící o tom, že v případě vítězství Petra Pavla v prezidentských volbách dojde z důvodu jeho vojenské minulosti k mobilizaci a přímému zapojení Česka do války na Ukrajině, uvedl: "vím, o čem válka je, a rozhodně bych to nikomu nepřál. První, co bych dělal, je, že bych se snažil zemi držet od války co nejdál. Ale tím neříkám, že držet zemi co nejdál od války znamená rezignovat na to špatné, co se děje. Protože pokud tomu budeme jenom přihlížet, tak se válka dostane i k nám. (...) Vojáci války nezačínají. Začínají je politici a vojáci to pak za ně řeší."[85][86]

Občanské a dobrovolnické aktivity

Po odchodu do armádní výslužby v roce 2018 v občanském životě zůstal aktivní. Na jaře 2020 založil iniciativu a sbírku Spolu silnější za účelem koordinace a podpory dobrovolníků v boji s koronavirem. Iniciativa podporovala výrobu a distribuci ochranných pomůcek či pomoc zdravotníkům a sociálním pracovníkům.[87]

Během léta 2020 Petr Pavel sbíral zkušenosti od zástupců škol, obcí, bezpečnostních složek a podnikatelů za účelem přípravy na 2. vlnu epidemie. Následně sestavil tým expertů a doporučení pro zvládání krizí, která vyzývala politiky ke vzniku systému protikrizové ochrany, který by zajišťoval např. monitoring hrozeb a fungování kritické infrastruktury v případech typu živelných a zdravotnických pohrom, blackoutů, teroristických a kybernetických útoků, migračních vln či průmyslových havárií.[88][89][90]

Kontroverze

Spisovatel Pavel Kosatík zveřejnil v roce 2014 informace o Pavlově členství v KSČ.[91] On sám to následně v rozhovoru v časopise Respekt potvrdil a vysvětlil svoje pohnutky ke vstupu do strany.[pozn. 2] Na konci srpna roku 1988 (před nástupem na postgraduální kurz) se Pavel stal členem Zpravodajské správy Generálního štábu (vojenské rozvědky).[93] V posudku k propůjčení medaile Za službu vlasti roku 1988 byl v hodnosti kapitána hodnocen jako "třídně uvědomělý a politicky vyspělý. Jako člen strany při výkonu své funkce napomáhá prosazovat vedoucí úlohu strany mezi podřízenými. Snaží se získat pro tuto politiku ostatní. Politicko-ideová připravenost jmenovaného je na dobré úrovni."[94]

Pavlova komunistická minulost se probírala před prezidentskými volbami v roce 2023. V září 2022 odborník na studium totalitních režimů Petr Blažek poukázal na nepřesnosti v Pavlových výpovědích ohledně jeho komunistické minulosti.[95] Pavel Blažka označil za lháře, nicméně nespecifikoval tvrzení, které by nebylo pravdivé.[96]

Po kurzu pro pracovníky vojenské rozvědky bylo údajně zvažováno Pavlovo zpravodajské nasazení v západních státech.[13] Bývalý spolužák-kurzista Pavel Beneš v říjnu 2022 prohlásil, že Pavel byl vůči režimu loajální a hájil jeho zájmy, a to i u jeho konce. Dle Beneše byl kurz přípravkou na diplomatickou špionáž na Západě;[97] spolužák byl také údajně kádrován za schvalování petice Několik vět na výboru základní organizace KSČ, jehož byl Pavel předsedou.[98] Proti nařčení se Pavel ohradil, označil je za pomluvu a na svou obhajobu zveřejnil vyjádření dalších dvou spolužáků, Jaroslava Gojfára a Pavla Zůny, kteří se ho zastali.[99] Tvrzení o jeho protekčním postavení označil historik Eduard Stehlík za nepodloženou spekulaci.[16] Za Pavla se postavil i bezpečnostní analytik Andor Šándor, který odmítl, že by kurz připravoval pouze vojenské rozvědčíky.[100] Benešova slova nepotvrdil v odborném vyjádření ani Libor Kuděj z Ústavu zpravodajských studií Univerzity obrany, který uvedl, že absolventi Pavlova kurzu mohli pracovat jako diplomaté.[101] Podle Fora24 a Deníku N se na zajištění prostoru Benešovi v médiích podílel Miroslav Kříženecký, před rokem 1989 vojenský prokurátor a člen KSČ, který později pracoval pro kontroverzního podnikatele Františka Mrázka či pro ruskou ambasádu v Praze a v roce 2003 kandidoval na prezidenta za KSČM. Ten svůj podíl na celé akci přiznal s tím, že Benešovi pomáhal a dohlížel na to, aby neřekl něco, za co by byl žalovatelný.[102]

Pavel uvedl, že vstup do KSČ byla chyba a za posledních 33 let ji prý náležitě odčinil.[103][104] Podle lustračního osvědčení z roku 1992 nebyl spolupracovníkem StB.[105]

Soukromý život

Z prvního manželství s Hanou Pavlovou, s níž se oženil v srpnu 1986, má dva syny. Po rozvodu se podruhé oženil s podplukovnicí v záloze Evou Pavlovou.[106] V době kandidatury na prezidenta v roce 2023 měl bydliště hlášené v obci Černouček v okrese Litoměřice, kde jeho choť rovněž působí jako členka obecního zastupitelstva.[107][108]

Marek Hilšer

Marek Hilšer (* 23. března 1976 Chomutov[1]) je český politik, lékař, vysokoškolský pedagog, vědec a občanský aktivista. Vystudoval mezinárodní vztahy a medicínu na Univerzitě Karlově.[1] Od roku 2007 působí na její 1. lékařské fakultě jako vyučující a vědecký pracovník; v rámci svého bádání se zaměřuje na boj s rakovinou.[1] V roce 2011 a 2012 se zúčastnil lékařské mise s organizací ADRA.

Kandidoval v prezidentských volbách 2018, kde se v prvním kole umístil na 5. místě se ziskem 454 949 hlasů (8,83 %).[2] V říjnu 2018 se stal senátorem za obvod č. 26 - Praha 2.

V listopadu 2019 oznámil, že bude znovu kandidovat na post prezidenta republiky, a to ve volbách v roce 2023.[3] V těchto volbách získal 2,56 % hlasů a skončil na 6. místě.[4]

Osobní život

Narodil se v roce 1976 v Chomutově. Dětství prožil na sídlišti Březenecká. V červnu roku 1989 se rodina rozhodla emigrovat do Španělska, usadila se v Madridu. Rok po sametové revoluci se vrátila zpět do Československa.

Po absolvování gymnázia byl přijat ke studiu mezinárodních vztahů na Fakultu sociálních věd UK. V roce 1999 odjel do Spojených států, kde se živil jako kopáč, stěhovák nebo instalatér.[5]

Po návratu z USA nastoupil v roce 2004 ke studiu na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy. V roce 2007 se stal členem předsednictva univerzitního Akademického senátu.[6]

Od roku 2007 působí jako pedagog a vědecký pracovník na 1. lékařské fakultě v Ústavu biochemie a experimentální onkologie.[7]

V letech 2011 a 2012 se účastnil lékařské mise humanitární organizace ADRA a působil jako dobrovolník v lékařském zařízení v Keni.[5]

Je ženatý, jeho žena Monika Hilšerová je lékařka záchranné služby.[1] V srpnu 2018 se jim narodila dcera Sofie.[8] V srpnu 2021 se jim narodil syn Antonín.[9]

Politické a občanské aktivity

V rámci studia mezinárodních vztahů absolvoval v roce 1997 stáž jako asistent předsedy Zahraničního výboru Poslanecké sněmovny a lidoveckého poslance Viléma Holáně.

V roce 2008 organizoval protesty proti záměru tehdejšího ministra zdravotnictví Tomáše Julínka (ODS) privatizovat fakultní nemocnice změnou jejich právní formy na akciové společnosti s menšinovým podílem univerzit.[10] Vláda od záměru nakonec ustoupila.

Roku 2012 jako spolupořadatel demonstrací během tzv. Týdne neklidu vystupoval proti připravovaným reformám ministra školství Josefa Dobeše (VV), které měly podle organizátorů zasáhnout do akademických svobod.[11] Svůj protest vyjádřili shazováním melounů z terasy budovy Právnické fakulty UK jako symbolu 90 milionů korun, za které byla reforma připravena. Ministr Dobeš byl po několika týdnech z vlády odvolán.

V říjnu 2014 se v rámci happeningové akce skupiny oMen spolu s Holanďanem Otakarem van Gemundem na tiskové konferenci Úřadu vlády svlékl do půl těla a vztyčením vlajek Evropské unie a NATO podpořil tehdejšího premiéra Bohuslava Sobotku v jeho postoji k dění na Ukrajině.[12] Po třech letech hodnotil tuto akci jako vydařenou, neboť se skupině podařilo upozornit na daný problém a ukázat, že "nejsou ovce".[1]

Politické postoje

V otázkách zahraniční politiky je příznivcem silného partnerství s Evropskou unií a NATO.[13] Členství v EU je podle něj pro ČR přínosné - 80% exportu míří totiž právě do ostatních členských států. Vystoupením z Unie by se tedy snížila životní úroveň obyvatel.[1] Naopak je proti sbližování s Ruskem či Čínou. Rusko dokonce označil za diktátorský a polofašistický stát, jako prezident by však prý vystupoval více diplomaticky.[14] V roce 2022 vyzval vládu k podpoře Ruskem napadené Ukrajiny, a to humanitární pomocí a dodáním zbraní.[15]

Je pro zachování institutu milosti, neboť dovede reflektovat reálné situace, na které právo nepamatuje a kdy je třeba zohledňovat individuální lidská a humanitární hlediska. Není však zastáncem amnestie.[1]

Není proti legalizaci marihuany.[16] Je pro přijímání uprchlíků, kolem dvou tisíc uprchlíků je podle něj zvládnutelný počet, je proti stavění plotů na hranicích.[14]

Kandidatura na prezidenta 2018[editovat | editovat zdroj]

Marek Hilšer v kampani Jiřího Drahoše

V červenci 2016 Marek Hilšer veřejně oznámil svůj zájem kandidovat v prezidentských volbách 2018. V listopadu 2017 se díky podpoře 11 senátorů stal jedním z devíti prezidentských kandidátů, sehnal i 43 850 podpisů občanů, což by ke kandidatuře nestačilo.[17] Podpořili ho například senátoři ze stran Zelení, ČSSD a KDU-ČSL.[18]

Svůj program stavěl na pojetí politiky jako služby lidem. Chtěl by se věnovat tématům spojeným se školstvím či s pomocí lidem v dluhových pastích. Témata tak má společná například se Starosty nebo s KDU-ČSL.[19]

Heslo prezidentské kampaně Marka Hilšera bylo "Budoucnost je na nás". Byl nejmladším z devíti uchazečů o místo na Hradě.[20]

Po skončení prvního kola vyjádřil, spolu s dalšími neúspěšnými kandidáty Pavlem Fischerem, Michalem Horáčkem, Vratislavem Kulhánkem a Mirkem Topolánkem, podporu Jiřímu Drahošovi do druhého kola a vyzval své voliče, aby ho volili. Spolu s Pavlem Fischerem a Michalem Horáčkem se také v druhém kole podíleli aktivně na kampani ve prospěch Jiřího Drahoše.[21][22]

Kandidatura do Senátu

V únoru 2018 oznámil, že bude kandidovat do Senátu PČR ve volbách na podzim 2018. Kandidoval v Praze, a to v obvodu č. 26 - Praha 2.[23][24] V červnu 2018 se stal předsedou hnutí Marek Hilšer do Senátu.[25][26]

Se ziskem 44,45 % hlasů vyhrál první kolo voleb a ve druhém kole porazil nestraníka za Piráty a hnutí VIZE Libora Michálka poměrem hlasů 79,75 % : 20,24 % a stal se senátorem.[27] Ještě v říjnu 2018 pak oznámil, že se stane členem senátorského Klubu Starostové a nezávislí.[28]

Kandidatura na prezidenta 2023

Oznámení kandidatury, sběr podpisů a registrace kandidátní listiny[editovat | editovat zdroj]

Svou v pořadí již druhou kandidaturu na prezidenta oznámil Hilšer v listopadu 2019. O prezidentské křeslo se chtěl ucházet jako občanský kandidát.[3] Dne 28. října 2021 oznámil prostřednictvím videa na YouTube zahájení sběru podpisů.[29] Od února 2022 pořádal setkání, výlety a debaty s občany.[30] Díky podpisům 13 senátorů ho dne 25. listopadu 2022 Ministerstvo vnitra do volby prezidenta úspěšně zaregistrovalo.[31]

Financování kampaně

Kampaň financoval z příspěvků od občanů, případně z darů od malých a středních podnikatelů.[32] Jeho kandidaturu finančně podporovalo také hnutí Marek Hilšer do Senátu.[33] Dary od velkých soukromých sponzorů Hilšer veřejně odmítal.[32]

Téma kampaně

Hilšer stavěl svou kandidaturu na 5 bodech[34], kterými byli:

1. Stát je tu pro nás pro všechny
2. Spravedlnost je rovnost
3. Dostupné bydlení, boj proti obchodu s chudobou
4. Moderní energetika
5. Prezident s lidmi v dobrém i zlém

Podpora

V červnu 2022 podpořila jeho kandidaturu na prezidenta advokátka Klára Long Slámová poté, co z těchto voleb sama odstoupila z důvodu, že "z prezidentských kampaní se bohužel nyní stala fraška."[35]

Volební průzkum agentury Ipsos z července roku 2022 zařadil Marka Hilšera na průběžné čtvrté místo se ziskem 7,5 % hlasů. Volební potenciál u něho dosáhl 15,8 procent.[36] V prosinci 2022 poklesla jeho voličská podpora dle průzkumů na přibližně 4 %.[37]

V anketě členů České pirátské strany, týkající se volby prezidenta, získal Marek Hilšer třetí místo po dalších dvou kandidátech.[38]

Hilšerovu kandidaturu podpořilo 13 senátorů, konkrétně Miroslav Balatka (STAN), Michael Canov (SLK), Jiří Drahoš (nestr. za STAN), Zdeněk Hraba (nestr. za ODS), Pavel Kárník (nestr. za STAN), Marek Ošťádal (STAN), Miroslav Plevný (nestr. za STAN), Přemysl Rabas (nestr. za SEN 21), David Smoljak (STAN), Adéla Šípová (Piráti), Petr Štěpánek (STAN), Ivo Trešl (STAN) a Karel Zitterbart (nestr. za STAN).[39]

Kandidaturu Marka Hilšera podpořili také dokumentarista Martin Vadas, ředitelka neziskové organizace Home for Trees Michaela Weissová a Gabriela Svárovská z Asociace mezinárodních otázek.[40]

Se ziskem 142 908 hlasů (2,56 %) skončil ve volbách na šestém místě, a do druhého kola voleb tak nepostoupil.[4][41] Po skončení prvního kola vyjádřil společně s dalšími neúspěšnými prezidentskými kandidáty Danuší Nerudovou, Pavlem Fischerem a Karlem Divišem podporu Petru Pavlovi do druhého kola.[42]

Pavel Fišer

Pavel Fischer (* 26. srpna 1965 Praha) je český politik a diplomat, senátor, který dvakrát kandidoval na prezidenta České republiky. Působil v týmu Václava Havla a jako velvyslanec ve Francii a Monaku, byl rovněž ředitelem Ústavu empirických výzkumů STEM. Je nositelem monackého Řádu svatého Karla (2009) a francouzského Řádu čestné legie (2010). Od října 2018 je členem Senátu Parlamentu České republiky, aktuálně nezařazeným do klubu a bez politické příslušnosti, kam byl zvolen za obvod č. 17 - Praha 12 jako nestraník s podporou ODS, KDU-ČSL, TOP 09 a hnutí STAN, přičemž ve 2. kole voleb jej podpořily i Konzervativní strana, Koruna Česká a hnutí KAN.[2] Od svého zvolení senátorem vykonává funkci předsedy Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost.[3]

Dvakrát kandidoval na funkci českého prezidenta. Roku 2018 se umístil na 3. místě se ziskem 526 694 hlasů (10,23 %).[4] Poté ohlásil úmysl kandidovat i v následující volbě a roku 2023 s podporou SPOLU získal 6,75 % hlasů a skončil na 4. místě.[5]

Rodina

Otec Jan Fischer (zemřel 2022)[6] působil od roku 1954 jako vědecký pracovník ve Fyzikálním ústavu Akademie věd. Zabýval se fyzikou elementárních částic a byl také vedoucím oddělení fyziky vysokých energií.[7] Přes omezené možnosti uplatnění způsobené tím, že nebyl členem KSČ, se stal předním odborníkem ve svém oboru. V rámci své zahraniční vědecké spolupráce pobýval pracovně jak v zemích východní Evropy, tak zejména v Itálii, Švýcarsku, Francii, Německu a USA.[8] Věnoval se také popularizaci vědy,[9] překládal populárně vědecké a filozofické tituly. Otec také externě působil na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy, kde v roce 1994 získal hodnost univerzitního profesora. Fischerova matka Jana, vystudovaná učitelka hudby a českého jazyka, se velkou část života věnovala výchově čtyř dětí.[8] Později vyučovala hudbu na Střední pedagogické škole v Praze-Dejvicích.

Pavel Fischer je ženatý. S manželkou Klárou mají tři děti a dlouhodobě se věnovali celodenní péči o nejstaršího Vojtěcha, který čelil těžkému postižení, jemuž v roce 2013 podlehl.[10] Barbora, Benedikt a Markéta studují na univerzitě. Manželka Klára pracuje v Domácím hospicu Cesta domů.

Pavel Fischer, 2009

Studium a pracovní dráha

Vyrůstal v Praze-Vinohradech. V mládí se věnoval hudbě a atletice, byl rovněž členem skautského oddílu Pětka Praha, který byl před rokem 1990 registrován jako turistický oddíl mládeže ČSTV. Jeho skautské jméno je Bob. Na lidové škole umění vystudoval hru na housle, samostatně se pak naučil hře na kytaru. Během studia na gymnáziu Sladkovského náměstí v Praze na Žižkově působil jako houslista v Pražském studentském orchestru a zpíval v Brixiho akademickém sboru, v letech 1988-1989 také ve World Youth Choir.[11]

V letech 1984 až 1990 studoval obor francouzština a čeština na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Závěrečnou práci obhájil na téma "Několik poznámek k otázce galoromanismu a iberoromanismu katalánštiny". Ve studiu pokračoval na Centre International de Formation Chrétienne v Ženevě (1990-1991), kde se zabýval problematikou migrace a uprchlíků. Na prestižní vysoké škole École nationale d'Administration (E.N.A.) v Paříži si doplnil vzdělání v oblasti veřejné správy (1998-1999). Podle svých slov mluví plynně francouzsky, anglicky a katalánsky.

Pracovně začínal v letech 1983 až 1984 jako dělník geofyzikálního průzkumu v pražském závodu národního podniku Geofyzika Brno. Po absolvování vysoké školy vyučoval v roce 1990 francouzštinu na pražském Gymnáziu Jana Nerudy. V letech 1991 až 1993 byl osobním sekretářem pražského pomocného biskupa Františka Lobkowicze a v letech 1993 až 1995 zástupcem ředitele pražského Institutu komunikace.[12]

Během prezidentství Václava Havla působil v Kanceláři prezidenta republiky - nejprve jako tiskový specialista (1995-1997), později jako zástupce mluvčího prezidenta (1997-1998) a nakonec jako ředitel politického odboru (1999-2003).[13] V letech 2003 až 2010 byl českým velvyslancem ve Francii a Monaku. Po návratu do Prahy pracoval jako vrchní ředitel sekce bezpečnostně-multilaterální na Ministerstvu zahraničních věcí ČR, kde se mj. zabýval kybernetickou bezpečností. Po odchodu z ministerstva působil jako poradce pro strategické a bezpečnostní otázky pro vládní i nevládní sektor. V období 2014-2016 spolupracoval také s českými firmami při exportu do Francie v oblasti městské dopravy a digitální ekonomiky a s nevládními sdruženími. Působil jako poradce náčelníka Generálního štábu Armády ČR pro zahraniční politiku (2016) a ministra kultury ČR pro oblast zahraniční politiky (2016-2017).[11] V letech 2015-2017 působil jako ředitel Ústavu empirických výzkumů STEM.[14]

Je nositelem monackého Řádu svatého Karla (2009) a francouzského Řádu čestné legie (2010).

Působil v řadě nadací a spolků. Je předsedou Asociace bývalých českých žáků E.N.A., v období 1999-2003 byl předsedou správní rady Nadace Forum 2000, kde nadále působí. Je členem správní rady Institutu Jacquese Delorse v Paříži, byl členem (2016) expertní pracovní skupiny Institutu Montaigne pro oblast evropské obrany a bezpečnosti. Je také členem Společnosti Ferdinanda Peroutky. Je členem správní rady neziskové organizace SIRIRI, která se věnuje vzdělávacím programům ve Středoafrické republice.[11]

Politické názory

Pavel Fischer prosazuje orientaci na Západ, je především pro co nejsilnější spolupráci se sousedy v EU a dalšími klíčovými spojenci v rámci NATO, tedy například USA. V případě zvolení prezidentem by chtěl přezkoumat Klausovu amnestii.[15][16] Podle něj není na prezidentovi, aby stanovoval parametry přijetí měny euro, to je odpovědností vlády.[17] Je proti zákonu o obecném referendu.[18] Nejmenoval by premiérem člověka, který by byl trestně stíhán.[19][20] Zrušil by bezpečnostní kontroly na Pražském hradě, protože ho chce otevřít veřejnosti.[21] Při debatě v Brně 13. prosince 2017 vyzval prezidenta Zemana, aby skládal účty ze svého působení a začal se zúčastňovat debat.[22] Následně v této věci poslal Zemanovi otevřený dopis.[23]

Ve společnosti zastává spíše konzervativní politické postoje. Při debatě v katolickém domě v Blansku v prosinci 2017 na dotaz uvedl, že by nejmenoval homosexuála soudcem Ústavního soudu ČR z důvodu střetu zájmů. Za výrok se následně několikrát omluvil.[24][25][26] Kritizoval také případné zlegalizování manželství u homosexuálních párů, prý by to posílilo obavy o obchodování s dětmi. Zákon zrovnoprávňující vztah stejnopohlavních párů by ale podepsal, jelikož by se mělo naslouchat parlamentní většině.[27]

Za největší problém Fischer v roce 2017 považoval "...vpád technologií do života a soukromí lidí. Sociální sítě nás paradoxně čím dál více odcizují, u dětí i dospělých zaznamenáváme zřetelný úbytek emocionality i tvořivosti."[28] Sociální sítě mohou podle něj v krajním případě rozbíjet důvěru ve společnosti, podlamovat dialog a oslabit schopnost nacházet politický konsensus.

Fischer podporuje civilní držení zbraní, přičemž se vyjádřil, že považuje za "správné, aby dospělí občané měli základní zručnost při zacházení se zbraní, aby ji uměli zajistit nebo zkontrolovat, že není nabitá". Jakožto prezident by vetoval případné omezování legálního civilního držení zbraní.[29]

Kandidatura na prezidenta ČR

Logo kampaně

Prezidentské volby 2018

Kroměřížská výzva ho roku 2016 považovala za možného kandidáta na prezidenta Česka[30]. Zúčastnil se také několika debat možných kandidátů, v Českých Budějovicích, Písku, Ústí nad Labem a v Plzni. 5. října 2017,[31] ve výročí narození Václava Havla, oznámil na tiskové konferenci, že získal podporu potřebného počtu senátorů, čímž oficiálně začal svou prezidentskou kandidaturu.[32][33] V listopadu 2017 se díky podpoře 17 senátorů stal jedním z devíti kandidátů na post prezidenta.[34] Podpořili jej senátoři z řad ČSSD, KDU-ČSL, STAN, TOP 09, ODS a nezávislých.[35]

Na tiskové konferenci 30. listopadu 2017, kde zahájil ostrou část kampaně, představil Fischer tyto tří hlavní pilíře svého politického programu: Rodina, bezpečí a rozvoj regionů.

Neformální hnutí na podporu Fischerovy kampaně označovalo sebe sama "tyrkysová revoluce".[36] Vzniklo na Moravě a během dvou dnů se prý rozšířilo po celé republice[37]. Tyrkysová barva byla zvolena podle vizuální prezentace oficiální kampaně, i když tyrkysová revoluce prý vznikla mimo plánovanou volební kampaň a nese znaky spontánnosti a dobrovolnosti. Během "tyrkysové revoluce" začala vznikat i videa příznivců prezidentského kandidáta Pavla Fischera.[38]

Pavel Fischer, 1989

Po skončení prvního kola vyjádřil, spolu s dalšími neúspěšnými kandidáty Markem Hilšerem, Michalem Horáčkem, Vratislavem Kulhánkem a Mirkem Topolánkem podporu do druhého kola Jiřímu Drahošovi (proti obhajujícímu Miloši Zemanovi) a vyzvali své voliče, aby ho volili. Spolu s Markem Hilšerem a Michalem Horáčkem se také v druhém kole podíleli aktivně na kampani ve prospěch Jiřího Drahoše.[39][40]

Prezidentské volby 2023[editovat | editovat zdroj]

Již v listopadu 2018 Fischer oznámil, že se bude znovu ucházet o post prezidenta republiky, a to v prezidentských volbách 2023.[41] Počátkem října 2022 prohlásil, že kandidaturu oznámí v průběhu nejbližších týdnů.[42] Stalo se tak 18. října 2022, kdy na tiskové konferenci oznámil svůj program a podporu celkem 51 zákonodárců.[43][44] Fischera podpořila koalice SPOLU, která zároveň podpořila kandidaturu ekonomky Danuše Nerudové a armádního generála ve výslužbě Petra Pavla.[45]

Jeho program byl založen na dlouhodobé perspektivě pro Česko založené na zakotvení v euroatlantickém prostoru. Neměl v plánu obnovit spolupráci s Ruskem, dokud Rusko neskončí vojenské tažení, složí zbraně a přestane vyhrožovat celé Evropě.[46] Chtěl podnítit diskusi zahrnující dlouhodobé plány v oblasti sociální a zdravotní péče, udržitelnosti důchodů, životních podmínkách v sociálně slabých regionech, rozvoje udržitelné, ekologie a ochrany klimatu, odpovědné péče o krajinu, digitalizace a modernizace dopravních sítí. Šlo mu i o ozdravění veřejných financí tak, aby se "současné dluhy neproměnily v daně, které by musely platit naše děti, a Česká republika by se mohla stát vazalským státem svých dlužníků." V roli prezidenta nechtěl ztratit kontakt se společností. Proto by prezidentskou kancelář přestěhoval do podhradí, aby se z hradních úředníků nestali "dvořané".[43]

Kandidaturu Pavla Fischera podpořili např. herci Lukáš Langmajer a Josef Polášek a starosta městské části Praha-Řeporyje Pavel Novotný.[47]

Jeho volební preference se v průzkumech veřejného mínění na konci roku 2022 pohybovaly přibližně na úrovni 6-9 %.[48] Se ziskem 376 705 hlasů (6,75 %) skončil ve volbách na 4. místě a do 2. kola voleb nepostoupil.[5][49] Oproti volbám v roce 2018 mu voličská podpora klesla asi o 150 000 hlasů.[50] Po skončení prvního kola vyjádřil společně s dalšími neúspěšnými prezidentskými kandidáty Danuší Nerudovou, Markem Hilšerem a Karlem Divišem podporu Petru Pavlovi do druhého kola.[51]

Senátor Parlamentu České republiky

Volební kampaň

Na konci února 2018 oznámil, že hodlá kandidovat ve volbách do Senátu PČR na podzim 2018, a to v obvodu č. 17 - Praha 12. Kandidoval jako nezávislý, ale sháněl podporu napříč politickými stranami.[52] Vyjádřily mu ji KDU-ČSL, hnutí STAN, ODS[53], TOP 09[54], Konzervativní strana, Koruna Česká a hnutí KAN.

Se ziskem 47,98 % hlasů vyhrál první kolo voleb a ve druhém kole se utkal s nestraničkou za Piráty a LES Evou Tylovou. Tu porazil poměrem hlasů 78,08 % : 21,91 % a stal se senátorem.[55]

Práce v Senátu

Do funkce předsedy Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost byl zvolen 14. listopadu 2018 na první schůzi výboru ve 12. funkčním období Senátu.[56] Od té doby výbor přijal na návrh svého předsedy desítky usnesení reagujících na aktuální bezpečností a zahraničně-politické události.[57]

Z pozice předsedy výboru se často účastní pietních akcí. 3. května 2019 měl v zastoupení Senátu hlavní projev na vzpomínkovém pietním aktu k stému výročí (v předvečer posledního letu) úmrtí Masarykova spolubojovníka při zakládání republiky a legií během první světové války Milana Rastislava Štefánika před jeho sochou a hvězdárnou na pražském Petříně, pořádaném společností generála M. R. Štefánika, ČSOL, Masarykovým demokratickým hnutím, hvězdárnou a dalšími demokratickými organizacemi.[58]

V říjnu 2022 výbor zaujal odsuzující stanovisko k násilnému potlačování pokojných protestů v Íránu po smrti Mahsy Amíníové. Vládu Íránu v něm vyzval, aby převzala odpovědnost za činy svých orgánů a začala naslouchat obavám vlastních občanů.[59]

Schůze výboru se v březnu 2021 účastnila i Svjatlana Cichanouská. Představitelce běloruské opozice v exilu vyjádřili senátoři podporu.[60]

Čína a Tchaj-wan

Výbor k problematice čínského vlivu uspořádal dvě veřejná slyšení.[61] První s názvem Národní bezpečnost a obchod s Čínou se konalo 25. září 2019 a propojilo bezpečnostní komunitu a politiky se zástupci velkých i malých firem, aby sdíleli zkušenosti a posílili pozici vůči zemím, v nichž je riskantní podnikat. Na slyšení vystoupil například bývalý velvyslanec při NATO Jiří Šedivý, ředitel BIS Michal Koudelka a zástupci svazů.[62]

Druhé veřejné slyšení z 25. září 2020 na téma Odolnost veřejných institucí vůči zahraničním vlivům vycházelo z vlastního šetření, které výbor učinil mezi městy a obcemi, kraji, úřady a ministerstvy a ve kterém se ptal na spolupráci se zahraničními subjekty. Na slyšení vystoupili opět šéf BIS Michal Koudelka, eurokomisařka Věra Jourová, sinoložka Olga Lomová, analytici Monika Richter a Jakub Kalenský ad.[63]

Fischer se dlouhodobě staví na stranu Tchaj-wanu. V září 2020 se účastnil delegace senátorů na Tchaj-wan.[64] 4. května 2022 vyzval senátní výbor na Fischerův návrh vládu ČR, aby vyjádřila podporu účasti Tchaj-wanu na zasedáních, v mechanismech a činnostech mezinárodních organizací WHO, UNFCCC, ICAO a Interpol.[65]

Vrbětická kauza a neschopnost Miloše Zemana vykonávat úřad prezidenta republiky

Poté, co 17. dubna 2021 došlo ke zveřejnění tzv. Vrbětické kauzy, bezpečnostní výbor podpořil vládu v jejím rozhodnutí vyhostit 18 pracovníků ruské ambasády.[66] Výbor shledal, že na straně státu došlo k pochybením, zejména v otázce informování spojenců a koordinace následných kroků s nimi.

V rámci šetření vrbětické kauzy se senátoři zabývali také činy prezidenta republiky Miloše Zemana. Podle Pavla Fischera svými výroky v televizním vysílání veřejně poškodil instituce státu, zpochybnil závěry bezpečnostních složek a relativizoval celou kauzu.[67] "V celé šíři aktivit však výrazně absentoval prezident. A když se nakonec Miloš Zeman po týdnu objevil, prokazatelně jednal proti zájmům státu a jeho bezpečnosti. Veřejně mluvil o věcech, které v zájmu vyšetřování měly zůstat tajné, a svými verzemi amatérského detektiva podkopával pozici vlády," okomentoval Fischer prezidentovo veřejné vystupování po zveřejnění kauzy.[68]

Výbor tak v červnu 2021 přijal usnesení, v němž v souladu s článkem 66 Ústavy vyslovil, že Miloš Zeman není schopen vykonávat úřad prezidenta republiky.[69][70] Podle tohoto ustanovení by dočasně přešly některé kompetence do rukou dalších ústavních činitelů, dokud nebude prezident republiky opět schopen vykonávat úřad.

Tento návrh výboru následně projednávaly Stálá komise senátu pro Ústavu ČR a parlamentní procedury a Ústavně-právní výbor. Členové těchto orgánů se nakonec rozhodli, že hlasování o návrhu nedoporučí plénu senátu[71], čímž návrh na nějaký čas fakticky spadl pod stůl. V příštích měsících byl Miloš Zeman za podivných okolností hospitalizován, a tak se téma znovu vrátilo do veřejného prostoru, tentokrát kvůli zdravotním důvodům a nedostatečné práci Kanceláře prezidenta republiky.[72]

Závěrečnou zprávu k Vrbětické kauze, u níž byl Fischer zpravodajem, schválil výbor v lednu 2022. V závěru zprávy se senátoři ke krokům vlády postavili znovu kriticky: "V krizové situaci se ukázalo, že vláda s prezidentem a Policí ČR a bezpečnostními službami nebyli schopni se sjednotit ve výrocích a aktivitách, což vážně ohrozilo bezpečnost státu. Neexistovala jednotná strategie v postupu na úrovni vlády, ani na úrovni vlády a prezidenta, potažmo Bezpečnostní rady státu. Reakce české strany na útok byla nejednotná a nepřipravená, přestože nejvyšší ústavní činitelé a prezident měli na tuto přípravu dostatek času (stěžejní spis s utajovanými informacemi pro celý případ byl doručen KPR dne 7. dubna 2021, avšak prezident ho podle veřejných informací dostal do rukou až 13. dubna). Týden zpoždění se v tak významné kauze musel v rozhodujícím období projevit na slabé koordinaci mezi vládou a nedostatečně informovaným prezidentem. Nekoordinované a nedostatečné bylo rovněž získávání podpory našich spojenců." [73]

Události na Ukrajině

Senátní zahraničně-bezpečnostní výbor projednával dění na Ukrajině již před vpádem ruských vojsk v únoru 2022.[74] [75]

Fischer absolvoval od vypuknutí konfliktu dvě cesty na okupovanou Ukrajinu. Jednal s představiteli ukrajinského parlamentu a navštívil místa, která byla zničena ruskou armádou.[76][77] "Zvěrstva, která se odehrála například v Buči, jsem viděl na vlastní oči a jsou nepopsatelná. O to víc mě šokuje, že se u nás najdou lidé, kteří je popírají. Je proto důležité, aby přímo na místo jezdili představitelé evropských států a vysvětlovali svým občanům, co tam viděli," okomentoval Fischer svůj dojem z cesty a dodal, že "Ukrajině musíme pomáhat, jde tu také o naši vlastní suverenitu. Dlouho vedlo Rusko na seznamu nepřátel jen USA a Českou republiku. Nesmíme zapomínat, jak moc nás nenávidí. Je naší povinností Putina zastavit."[78]

Energetická bezpečnost

Výbor se v letech 2020 a 2021 intenzivně věnoval plánované stavbě nových bloků jaderné elektrárny v Dukovanech. Vyzýval vládu, aby do tendru nepřizvala uchazeče z Ruské federace a Čínské lidové republiky. Tedy země, jak tvrdí senátoři, "jejichž samotnou přítomnost v tendru lze v souladu se strategickými dokumenty státu označit za rizikovou".[79] Jednání výboru k této problematice se účastnili Jaroslav Míl, bývalý ředitel ČEZ a bývalý vládní zmocněnec pro jadernou energetiku, šéf BIS Michal Koudelka, Jan Beroun, ředitel Vojenského zpravodajství, Karel Řehka, ředitel NÚKIB (pozn.: 2021) a další zástupci bezpečnostních složek.[80] Postoj vlády se změnil na základě odhalení údajných pachatelů výbuchu ve Vrběticích.[81]

Po ruské invazi na Ukrajinu v únoru 2022 došlo k rapidnímu růstu cen energií, zejména v souvislosti s dodávkami plynu. Výbor se možným řešením energetické krize věnoval opakovaně. Apeloval na vládu ČR, aby u svých německých a polských protějšků prosazovala výstavbu další plynové infrastruktury, nebo aby na úrovni EU prosadila společné nákupy plynu.[82] Vyvázání se ze závislosti na ruském plynu je dle senátorů primární otázka suverenity a národní bezpečnosti.

pokračování...

Po ruské invazi na Ukrajinu v únoru 2022 došlo k rapidnímu růstu cen energií, zejména v souvislosti s dodávkami plynu. Výbor se možným řešením energetické krize věnoval opakovaně. Apeloval na vládu ČR, aby u svých německých a polských protějšků prosazovala výstavbu další plynové infrastruktury, nebo aby na úrovni EU prosadila společné nákupy plynu.[82] Vyvázání se ze závislosti na ruském plynu je dle senátorů primární otázka suverenity a národní bezpečnosti.

Po ruské invazi na Ukrajinu v únoru 2022 došlo k rapidnímu růstu cen energií, zejména v souvislosti s dodávkami plynu. Výbor se možným řešením energetické krize věnoval opakovaně. Apeloval na vládu ČR, aby u svých německých a polských protějšků prosazovala výstavbu další plynové infrastruktury, nebo aby na úrovni EU prosadila společné nákupy plynu.[82] Vyvázání se ze závislosti na ruském plynu je dle senátorů primární otázka suverenity a národní bezpečnosti.

Po ruské invazi na Ukrajinu v únoru 2022 došlo k rapidnímu růstu cen energií, zejména v souvislosti s dodávkami plynu. Výbor se možným řešením energetické krize věnoval opakovaně. Apeloval na vládu ČR, aby u svých německých a polských protějšků prosazovala výstavbu další plynové infrastruktury, nebo aby na úrovni EU prosadila společné nákupy plynu.[82] Vyvázání se ze závislosti na ruském plynu je dle senátorů primární otázka suverenity a národní bezpečnosti.  

ghadfgaerghd